Dnes, 29.9.2024, jsem navštívila (z mého pohledu) zcela unikátní akci - promluvu na téma CÍRKEV a HOMOSEXUALITA v evangelickém kostele v Olomouci.

Slova paní Simony Kopecké mě velmi (mile) překvapila, potěšila a utvrdila v tom, že je dobré nepřestat věřit v naději, v možnou změnu v mysli a především v srdci člověka.

Proč mě tato akce oslovila? Několik klientů v mé homeopatické praxi se řadí do komunity LGBTQ+. V době, kdy mě kontaktovali (2016 - dnes), žili pod tíhou několikačetných traumat pramenících nejvíce z ODMÍTÁNÍ - NEPŘIJETÍ. Postupné objevování své nejhlubší a neovlivnitelné podstaty (sexuality), vlastní reakce na tuto skutečnost v kontextu s mainstreamovým společenským nastavením, nesmělé a opatrné sdílení své intimní skutečnosti se svými blízkými - často nejdříve blízkým kamarádem/ kamarádkou, až poté s rodiči a šíře - to vše provázela celá řada emočních propadů, zranění, stavů v rytmu šok - žal - izolace - deprese, případně v jiném pořadí…

Jednou z “instancí”, ke které někteří z nich upírali své ztenčené naděje a potřebu být přijat, vyslyšen, podpořen a obejmut, byla CÍRKEV. Církev pro to, že pro nás jaksi obecně zastupuje BOHA, Boha, který miluje a nediskriminuje. Všechna tato jejich zaklepání na “dveře kostelů” s prosbou o vyslyšení, projev pochopení a podporu končila v dobře známé “příkopě”: šok - žal - izolace - deprese, aneb: “pro TAKOVÉ  lidi tu nejsme”.

Z toho důvodu jsem s nefalšovanou dychtivostí zavítala na akci, která posluchače zvala slovy “homosexualita” a “Evangelium” na jednom řádku.

A zdá se to dobré! Vypadá to pozitivně a nadějně! Česká církev evangelická ve spolupráci s dalšími církvemi v ČR se v rámci speciálně utvořené rady už druhým rokem intenzivně zabývá nejen neodmítáním, či přímo přijetím lidí LGBTQ+, ale dokonce i jejich tolik nálehavou potřebou uznání partnerských svazků na úrovni manželství. Tuto změnu v dlouhodobých historicky zakořeněných tendencích neprovází vřelé a jednohlasné “ano” všech zúčastněných, podle slov paní Simony Kopecké mnohdy dokonce ani zdaleka. Její výstižný popis průběhu těchto současných změn obsahoval i slova NENÁVIST, ROZDĚLENÍ, ODMÍTÁNÍ… Velká část informací byla ale prodchnuta SNAHOU o OTEVŘENOST, LÁSKOU, RESPEKTEM A POMOCÍ K LEPŠÍMU ŽIVOTU každého člověka.

V rámci svého osobního a rodinného života a také své terapeutické praxe se snažím být co nejotevřenější. Ne vždy se mi to daří. Ke schopnosti otevřeně přijímat jsem musela roky dozrávat a vyvíjet se, byl to pro mě, a stále je, celoživotní proces. Sama dobře vím, že ke schopnosti přijmout (někoho/ něco) je potřeba ne jen otevřená mysl, ale hlavně otevřené srdce. A je docela možné (nebo jisté?), že otevřít srdce pro někoho jiného jde až poté, co ho zcela otevřeme pro sebe.

A ještě zajímavost na závěr: skoro všem svým LGBTQ+ klientům jsem v rámci jejich osobního příběhu a fáze života, ve které se oni sami a jejich rodiny v danou dobu nacházeli, předepsala homeopatické léky z rodiny motýlů. Motýli v průběhu svého života, vlastně doslova svých několika životů, procházejí zcela přirozenou transformací, která přímo podmiňuje jejich další život. Proto homeopatie svým přístupem “podobným léčíme podobné” úspěšně používá “motýlí léky” (nejen) pro případy klientů, jejichž životy podobnou transformaci potřebují. Profesionální homeopatické předepsání pro klienty/ klientky samotné, ale i pro jejich nejbližší, vytvoří prostor pro láskyplné a lidské přijetí těchto okolností a vyléčení předchozích traumat, které se všemi změnami tyto velmi křehké bytosti provázely. Není proto vůbec NÁHODA, že během dnešní přednášky paní Simony v místnosti poletoval opravdový motýl!

Na závěr musím poděkovat sboru ČCE v Olomouci za velmi milé přijetí a nasycení ne jen duchovní, ale i materiální.